.. and make everything OK...

26. march 2012 at 19:50 | Yuuki ^^ |  the biggest "art"
Já to nechápu! Proč mě nemůžete nechat na pokoji!? Co jsem vám udělala!? Proč mi ničíte život? Proč jsem odsouzená zůstat navždy sama? ...
1)I dont need you
Jmenuji se Lilian a je mi 17 let. Před zhruba 4 lety se moje rodina přestěhovala do nového města. Daleko od mého rodného městečka, od mých přátel ..,od všech. Od té doby co jsem přestoupila na novou školu mě jenom šikanují. A proč? Protože se mi líbí Emo styl. A taky Scene.A jim to vadí .. Vadí jim moje dlouhé černo-červené vlasy. Vadí jim moje ošoupané Conversky. Vadím jim JÁ. Den co den se probouzím se strachem, že mi budou zase nadávat do čubek,kurev a kdo ví ještě jak. Bojím se, že po mně zase budou házet odpadky, brát mi učebnice.. posmívat se mi. Jenom kvůli tomu, že jsem jiná. Jiná než ostatní.
Jednou, někdy uprostřed mrazivého zimního večera, kdy už byla tma a já se vracela domů, mě zastavila pubertální partička pitomců z mé třídy. Čekala jsem, že budou mít zase ty svoje trapné narážky na moje vlasy a na můj styl oblékání. Ale místo toho se začali jenom smát. Když jsem se jich zeptala o co jim jde, vlepil mi jeden blonďák facku. Prý se nemám tak blbě ptát, že se mi chtěli jenom zasmát. Pak mi plivnul na moje promáčené kozačky a začal se smát, jako kdyby to bylo něco úžasného. V tu chvíli mi ujely nervy. Podívala jsem se tomu blonďákovi do očí a řekla mu, že je kretén a dupla mu na ty jeho značkový "najky". Chvíli na mě zírali, jako kdybych byla mimozemšťanka,a pak ten druhej zrzatej zaťal pěst připravený mě zmlátit. Zadržela jsem dech. Najednou bylo kolem mě všude černo,měla jsem v hlavě mlhu a pak zkrat.
,,Už jsi vzhůru? Jestli jo, tak aspoň pohni prstem červenovlasá." říkal nějaký klučičí hlas. Nikdy předtím jsem takový hlas neslyšela. Nebyl moc hluboký, ale za to pěkně chraplavý. Pokusila jsem se otevřít oči. Viděla jsem ho. Měl kaštanové vlasy, zelené oči a kouzelný úsměv.
,,Jsi v pořádku? Viděl jsem kolem tebe partu kluků,myslel jsem si, že k nim patříš když ses zastavila a oni se začali smát. Sorry, že sem si neuvědomil, že máš problémy. Uvědomil jsem si to až když tě ten zrzek praštil ..Je mi to líto, nemuselas tak dopadnout." Cože? Jak dopadnout? Jací kluci? co se to k sakru děje?!
,,Dopadnout? Jak dopadnout? Kde to jsem? Kdo jsi? Jací kluci?" .. neměla jsem žádnej šajn o tom co se tady odehrává.
,,Přece ti čtyři kluci.Vysokej blonďák,zrzek a dva s hnědýma vlasama.Si to nepamatuješ? A mimochodem, já jsem Erik a chodím do vedlejší třídy.Asi si mě ještě nezaregistrovala" při poslední větě se uchechtl. Měl krásný smích. Krásnej úsměv. Byl prostě nádhernej.
,,Jo, a jsi v mým pokoji na mé posteli. Fakt doufám, že ti voní Playboy Miami. Já tu vůni nesnáším, ale ségra mi to tu s ním celý vystříkala, prej budu mít pak mužnější pokoj" a zase se usmál. Rozhlédla jsem se. Všude byl bordel. Trenky na zemi, otevřená skříň s oblečením, všude poházený barevný trička, na stole skicáky a energy drinky. A v jednom rohu, kde to bylo mimochodem nejuklizenější, byla kytara.
,,Hraješ?" zeptala jsem se a ukázala na kytaru.
,,Helé, nepředbíhej červenovlásko! Jak se jmenuješ? A co si dělala tak pozdě venku a sama?"
,,Eeeehm. Sem Lilian, ale klidně mi říkej Lil. A šla jsem ze školy.A taky bys měl vědět, že nemám žádný kámoše. A mít ani nikdy nebudu, tak se nemusíš tak starat."
,,Ono je to navztekané!" pronesl a začal se smát. Jasně, byla sem naštvaná.Kdo by nebyl.Furt sem nevěděla co se stalo, i když jsem měla menší záblesky vzpomínek a obrázků na ty pitomečky.
,,Proč nemáš žádný kámoše? Nebo co si to říkala? A kdo se tu stará? Já jen, že mám mladší sestřičku a už sem zvyklej... Se na sebe podívej, promáčená ležící na mé krásné voňavoučké postýlce a ještě k tomu navztekaná jako malý dítě!" a začal se mi zase smát, až z toho slzel. Byl vtipnej.
,,No jo!Promiň, tak když ti tu překážím, tak si půjdu po svých!" zaječela jsem.
,,Neřvi,vzbudíš mi ségru. A to teda nikam nepůjdeš, seš snad cvok, který o půlnoci půjde bosky domů? Máš promáčený boty, dal jsem ti je sušit.Červánku."
,,Waaaaau." pronesla jsem sarkasticky.
,,Se nebudu bavit. Ti budu říkat Červánku. Jo, a volal jsem tvým rodičům.Zítra je sobota,takže tu můžeš přespat... tak já se jdu klidit do obýváku.A radši se zamkni.Nevím co bych udělal, když vím, že tu mám tak hezkou holku, která mi leží na posteli." a začal se smát.Hodně se smál.Myslela jsem si, že se udusí.Koutkem oka se mě díval, jak budu reagovat a přitom se smál.POŘÁD SE SMÁL.Chvilku jsem tam seděla a pozorovala ho a pak se začala smát s ním.
,,To teda néé!Úchylééé!... Eriku? Ty hraješ na kytaru?"
,,Jo jo, kvůli bejvalce jsem začal hrát.Pak mi dala kopy kvůli tomu blonďákovi, kterýho si viděla.. no a od tý doby nehraju, neni už důvod." hlas na konci věty mu poklesl.
,,Promiň.To jsem nevěděla.."
,,To je jedno. Hele, Lil. Můžeš si půjčit moje triko a tepláky.Tam v tý otevřený skříni budou.Jsou čistý,jo? A koupelna je na proti mýmu pokoji..Já zatím převleču to mokrý prostěradlo od tvých džínů.A.. ještě něco. Jseš ta nejčervenočernovlasatější holka, se kterou jsem se kdy kámošil." a usmál se na mě.
,,ŘEKL KÁMOŠIL?TÍM MYSLÍ JAKOŽE SME KAMARÁDI?JAKOŽE MĚ BUDE ZDRAVIT?JAKOŽE BUDEM CHODIT VEN A DĚLAT BLBOSTI?Néééé, já to řekla nahlas!!!" chvíli se na mě díval.
,,Jo, jakože kámoši,jakože to co si řekla!" a vyprsknul smíchy.
,,Erik co mi bude hrát na kytaru.." pronesla jsem.To už se na mě jenom usmál a s mrknutím oka mě nesl v náručí do koupelny.Pak se otočil a šel do svého pokoje pro triko a tepláky,který po mě hodil.Potom jsem se už jenom zavřela do koupelny, dala si horkou sprchu a převlékla se.Když jsem vyšla z koupelny, byly peřiny převlečené a pokoj uklizený.Vypadalo to, jako kdyby si přenesl celý svůj pokoj někam jinam a nechal tu jenom nábytek.Usmála jsem se sama pro sebe,řekla si , že si ten bordel radši uklidil a šla spát.
,,TÁÁÁTÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!ERIK MI VZAL GUMIČKÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ!!!!!!!!"
,,Proč by ti je bral?"
,,Protože má v pokoji holkůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!"
Tak asi takhle začal ráno u mého nového kamaráda.Vstala jsem z postele, když v tom vtrhl do pokoje Erik a hodil po mně barevné gumičky a strčil mě do skříně.A taky mě tam zamknul.Jasně.Já se zapomněla zamknout.
,,ERIKU!? Holka?! V tvém pokoji?! To si sem vodíš cizí lidi!?"
,,Jaká holka tati?O čem to mluvíš? A nemáš už dávno bejt u tý svý přítelkyně?!"
,,Nebudeš mi říkat co a jak mám dělat, je ti to jasný? A Nelo, žádnou holku v pokoji nemá, tak si nevymýšlej. Na 7letou si dost uřvaná." a s prásknutím dveří vyšel pravděpodovně Erikův otec z pokoje.Po dalších 3 minutách zamčená ve skříni,mi Erik odemknul. Asi mi bylo blbě,jelikož jsem mu rovnou padla do náruče..
Po další hodině spánku, jsem rozlámaná vstala a převlékla se do svých věcí.Krásně voněly po Erikovi.Rozhlédla jsem se, ale nikde jsem ho neviděla.Začala jsem mu zkoumat pokoj. Od postele jsem přešla ke stolu se zásuvkami a otevřela tu první.Byly tam fotografie jeho a černovlasé holky,která se mnou chodí do třídy.Ty fotografie.. bylo jich hodně.A když jsem otevřela další šuplík,byly tam zase.I s přívěškem ve tvaru srdce,kde druhá polovina byla pryč.Přívěšek, kde bylo vyryté Erikovo jméno s jejím.Zastrčila jsem zpátky zásuvky a šla do kouta,kde měla stát kytara.Nebyla tam.Proč? Kam zmizela? Místo ní tam ležel papírek:
,,Lili,omlouvám se Ti, že takhle zmizím..Všechno co se stalo včera večer byla moje chyba.Promiň, že tu s Tebou nebudu,ale dnes se stěhuju k matce,která bydlí 164km odsud. Promiň.. Ve skříni jsem nechal pár mých oblíbených triček.Možná se ti budou líbit,tak si je můžeš nechat..kytaru jsem si vzal.Kvůli Tobě začnu zase hrát.. a jednou.. to Ti slibuji, se zase uvidíme.Chci aby jsi jenom věděla, že mi na Tobě záleží.Doufám, že si pamatuješ toho hnědovlasého kluka, se kterým sis hrála jako malá.Mám Tě rád Červánku.."
,,Sbohem.." zašeptala jsem a odešla z pokoje. Obula jsem si svoje conversky, které ležely pod topením, a vyběhla ven na ulici.Pozítří jsou Vánoce.Sněžilo.Všude bylo bílo.A na ulici nebyl nikdo, kromě mě.Vyhrkly mi slzy a nekontrolovatelně jsem začala brečet.. můj první kamarád tady.Už neni..s touto myšlenkou a se slzami v očích, jsem se vydala domů.Všechno se vrací do původních kolejí.Já budu terčem výsměchu.Včera večer,jsem měla konečně pocit, že se mi otevřely dveře do nové budoucnosti, kde jsem já a Erik.Kde se smějeme.Kde mám kamaráda.Byl to po dlouhé době můj nekrásnější večer.A já teď můžu jenom brečet..
_________________________________
2) Streotyp..


Po svátcích jsem se vrátila do školy, jako kdybych žádného Erika nepotkala.Byl to takový stereotyp.Před školou po mě začali házet sněhové koule a nějaká holka na mě zařvala, že jsem kurva.Když jsem vešla do školy a zamířila ke skříňkám, všichni se po mně začali dívat a ukazovat si na mě.. Pak jsem otevřela skříňku a vysypala se na mě .. mouka? Všichni se mi začali smát.A ten hluk přivolal i učitele,kteří když to uviděli mě odtáhli do ředitelny,abych to vysvětlila ředitelovi, proč dělám takový rozruch.Copak jsem za to mohla? Jasně, že jo.Přece já jsem ta divná,červenovlasá holka.. kterou všichni nesnáší.. a nesnášet budou..
Když jsem se vrátila z ředitelny do třídy, tak mi věnovali více pozornosti než obvykle.Nevěděla jsem co se děje a nemohla jsem se nikoho zeptat.. nikdo se semnou nebavil.Pak ke mně přišla ta černovlasá holka,která byla s Erikem na těch fotkách a vlepila mi facku.
,,Ty .. ty.. děvko!!! Co sis myslela? Že když si budeš hrát na chudinku, tak získáš Erikovu pozornost?! Že si tě bude všímat? Ty špíno! ... Cos mu udělala? Proč zrovna o Vánocích zmizel?! Přerušil se mnou všechny kontakty. V tom máš prsty ty, holčičko. Ty ......" .. v tu chvíli zazvonil zvonek a já dostala další facku..
,,Přece nemůžu za to,že se Erik odstěhoval!!!" vykřikla jsem a s brekem utekla pryč..
Běžela jsem na svoje oblíbené místo, k přehradě.Voda byla zmrzlá a sněžilo.. a já brečela a brečela.Nevím jak dlouho jsem tam seděla.. ani to nechci vědět.Věděla jsem jenom, že jsem troska, která nemá vůli žít.Která nemá pro nikoho žít. Pro rodiče byla důležitější jejich kariéra než jejich vlastní dcera. Kamarády jsem už neměla.. nikdo, nikdo se semnou nebavil.Ve škole jsem byla terčem výsměchu a doma jsem byla jenom duchem,kterého nikdo nevidí.
_____________________________________
3) Pochopení, konec naděje.
Pár dní jsem se radši neukázala ve škole.Jenom jsem čmrkala nějaké podobizny Erika.. Jednou, když jsem byla zase na dně, někdo zazvonil. Myslela jsem si, že je to pošťák. Sešla jsem dolů a překvapením jsem strnula. Anička? Co ta tady dělá? Vždyť je to nejlepší kámoška té černovlasé Blbky.
,,Ahoj .. Lil."
,,No ahoj.."
,,Dlouho ses neukázala ve škole.Báli jsme se o tebe a tak jsme si řekli, že k tobě zajdem."
,,Proč mluvíš v množným čísle?"
,,No, přišla sem k tobě půlka třídy!" vyhrkkla Anna se svým zákeřným úsměvem.
,,Co-" ... nedokázala jsem doříct větu,už se hrnuli dovnitř. Bylo jich asi 9. Začali shazovat věci na zem a já k tomu jenom nečinně přihlížela.Jeden kluk držel v ruce vázu s černou růží, která mi připomínala moji nejlepší kamarádku-zemřela v 8, pár let předtím než jsme se odstěhovali.Ten kluk.. hodil tu růži na zem a šlápl na ni.Vražedně se na ni usmál a já vykřikla.Všichni se na mě otočili, včetně toho kluka.S vázou v ruce ke mně přišel a jenom namyšleně pronesl: ,,Hele, Lili.Neječ tak nahlas,jo? Štve mě to." a tou vázou mě praštil po hlavě.. dál už jsem měla temno.
Slyšela jsem jenom houkání sirén, křik, dupot a hysterii.Bolela mě hlava.. hodně mě bolela.Najednou jsem ucítila, že mě někdo zvedá a někam pokládá.Ten muž, co mě držel říkal něco o střepech,které mě pořezaly a taky o velké tržné ráně, kterou jsem měla na spánku.Chtěla jsem říct, že jsem v pohodě.Nešlo to.. nemohla jsem otevřít oči a všechno mě bolelo.Před očima mi probíhal můj život v posledních letech.Od prvního setkání s mojí novou třídou, kde mě šikanovali až po setkání s Erikem. Měla jsem v hlavě zmatek. Chtělo.. se mi brečet.Nešlo to.A najednou, když jsem konečně pochopila, že můj život směřoval jenom k setkání s Erikem,klukem, který mi měl ukázat poslední radost na tomto světě, jsem nic neslyšela.

__________________________________________________________________
sepsala jsem vám tu 3.kapitolovou povídku o holce. já vím, neni to nijak promyšlený. já píšu prostě vše, co mě v tu chvíli napadne.. tak doufám, že se líbí. a jestli ne, tak už nikdy nic novýho nenapíšu.:)^^
xoxo Yuuki
P.S. sice to neni umělecké dílo, ale nemusíte to kopírovat,že? jako taková holčička, co si opsala celou moji slohovou práci o letních prázdninách 2010 a ještě mi za to poděkovala.
P.S2 FUUUUUU, dneska byl den Blbec.Od 7 ráno do 13hod. jsem byla epicky naštvaná. jáj, stihla jsem vyjet na 4 lidi hned po ránu.tak a teď si jdu dát horkou sprchu a pak se jdu učit na čtvrtetku z matiky. :) MucQám Wás :-*****

EDIT : 25.1.2013
jakej kretén mohl kdy napsat takovou slátaninu? co sem to měla v hlavě,wtf.dDDDDDDDDDDDDDDDd




 


Comments

1 Naty Naty | Web | 26. march 2012 at 21:04 | React

wow. to je skvělý. začetla jsem se. nechceš to asi dopsat, že?:D je to skvělý, skvělý. už nepiš, snižuješ mi sebevědomí^^ :D ne, dělám si srandu, piš, piš, piš!:)

2 Nataly Nataly | Web | 28. march 2012 at 18:34 | React

jsme IN,'D
ale piš, né že ne!:D jinak ti vlepím na probuzení ;D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement